Lenka

Narodila jsem se v roce 1972. Byla jsem veselé a výřečné dítko, které se však občas stáhlo do ústraní a chovalo se jinak, to když mi "bylo smutno po čele". Ve svých 4 letech jsem tenkrát totiž ještě neuměla pojmenovat své trápení. 

Vypadala jsem bledě a unaveně, zvracela jsem, měla jsem skleněné jakoby uslzené oči, u nosu nudli a s nezájmem o cokoli jsem se schovávala pod peřinu. Rodiče si se mnou nevěděli rady. 

Než jsem nastoupila do první třídy, měla jsem za sebou několik vyšetření, které vyloučily závažnější příčinu mých stavů a potvrdily diagnózu migrény. Pamatuji si, že když mě to ve škole postihlo, nejprve se mi horšilo vidění, pak mi bylo špatně od žaludku a nakonec jsem nebyla vůbec schopna udržet pozornost a byla jsem celkově slabá. Mnohdy mě museli rodiče vyzvednou ze školy před koncem vyučování anebo mě některý ze spolužáků doprovázel domů. Když jsem se konečně dopotácela domů, spala jsem až do rána. Domácí úkoly mě v tu chvíli nezajímaly, ty jsem dodělávala ráno u snídaně anebo až ve škole. 

Dnes mám záchvaty migrény 2-3 krát do měsíce s tím, že někdy trvají až tři dny. Je náročné to zvládnout fyzicky i psychicky a také skloubit s pracovními povinnostmi i péčí o rodinu a domácnost. 

S migrénou jsem smířená, nebojuji s ní, snažím se ji překonat. V současné době už existuje na migrénu mnoho léčiv, jen je potřeba zkoušet a hledat, který lék je ten "pravý" právě pro konkrétního člověka. 

To nejdůležitější je však zůstat v klidu, zbytečně se nestresovat, ale hlavně se obklopit báječnými a chápajícími lidmi, kterým, když "to" na vás přijde, nemusíte nic vysvětlovat a oni za vás zaskočí v práci, vyzvednou vám děti ze školky, uvaří večeři ... a to proto, abyste se dali do pořádku a možná už zítra mohli stát znovu na "startu".

Lenka