Petr
První zkušenost s migrénou přišla už na základní škole. Ve třetí třídě jsem si během diktátu najednou uvědomil, že nevidím. Tehdy jsem ještě netušil, že jde o první oční auru. Po těchto epizodách se objevovaly také mírné bolesti hlavy. Reakce okolí byla naštěstí vstřícná a podpůrná. Během několika měsíců jsem absolvoval vyšetření na neurologii i očním oddělení, včetně EEG, které bylo bez nálezu.
Postupně jsem zažil různé podoby záchvatů – bolest jednoho oka a protilehlé poloviny hlavy, přechodnou necitlivost jedné ruky nebo i dvoudenní intenzivní bolesti hlavy. Zároveň se podařilo identifikovat první spouštěč: změnu počasí.
V pozdějším období se po nasazení preventivní léčby záchvaty téměř vytratily. Při pokusu o snížení dávky se ale vrátily, a tak se léčba opět upravila. I nadále se občas objevovaly lehčí bolesti hlavy, které jsem vnímal jako snesitelné. S přibývajícími lety se začala aura objevovat častěji. Po jejím začátku jsem ihned užil léky proti bolesti, které většinou vedly ke zlepšení během jedné až dvou hodin, i když mírná bolest hlavy přetrvávala ještě část dne.
Jednou se mi neplánovaně podařil zajímavý "experiment". Aura začala ve chvíli, kdy jsem měl léky uložené asi 2 kilometry daleko. Rozhodl jsem se pro ně doběhnout, dokud jsem ještě viděl. Bylo překvapivé sledovat, že v momentě, kdy jsem doběhl a užil lék, aura téměř okamžitě utoupila a celý průběh záchvatu byl výrazně mírnější. Od té doby jsem při začátku migrény zkoušel kombinovat podání léků s lehkou fyzickou aktivitou (např. kliky, dřepy). Běh během oční aury nepovažuji za ideální, ale obecně se ukazovalo, že aura do půl hodiny ustoupí a bolest hlavy je buď velmi mírná, nebo se vůbec nerozvine.
Výrazně nepříjemný byl záchvat v roce 2007, kdy se u mě objevila necitlivost poloviny obličeje, celé ruky a nohy. Tento stav mě poprvé velmi vyděsil. Někdy se u mě objevují i poruchy řeči – vynechávám slova, slyším, že říkám něco špatně, vím to, snažím se to opravit, ale nejde to. Někdy se přidává i neschopnost porozumět psanému textu, kdy některým slovům "mizí význam". Tyto stavy většinou trvají jen několik minut. Od roku 2009 nosím brýle, což vedlo k mírnějšímu průběhu záchvatů. O několik let později jsem se rozhodl postupně vysadit preventivní léčbu. Záchvaty se sice objevují dál, ale jsou relativně pod kontrolou – zhruba 10-15 patnáct záchvatů ročně.
Nejzajímavější kapitolou jsou spouštěče. Postupně jsem experimentálně vyloučil alkohol i různé druhy potravin. Jako velmi významný faktor se ukázala dehydratace. Téměř stoprocentním spouštěčem byly také určité zásahy při zubním ošetření – zpravidla se záchvat objevill s odstupem 12–24 hodin. Změny počasí zůstávají spouštěčem dodnes a pokusy reagovat na ně preventivně nejsou příliš úspěšné.
Největším a zároveň nejtrvalejším spouštěčem jsou však některé displeje. Zajímavé je, že ne všechny. Technologiím se věnuji dlouhodobě, opravuji elektroniku a snažím se této problematice porozumět opravdu do hloubky. Existují typy obrazovek, na kterých dokážu pracovat i 12 hodin denně bez potíží, zatímco jiné mi spustí záchvat už po půl hodině, někdy dokonce až následující den. Bohužel se dnes problematické typy displejů objevují ve většině zařízení. Vzdal jsem se například myšlenky mít doma větší televizi. Zařízení, která mi nevyhovují, často končí u rodiny nebo přátel, zatímco ta, která mi potíže nezpůsobují, udržuji v provozu co nejdéle. Zajímavá je i zpětná vazba od lidí bez migrény, kteří si u "mnou vyřazených" displejů často stěžují, že je při dělší práci u tohoto dispelej bolí oči. Často přemýšlím, kolik lidí má právě v displejích dosud neodhalený spouštěč.
Přál bych si, aby moje dlouholeté experimentování a hledání souvislostí dokázalo pomoci i dalším. Zároveň jsem ale pochopil, jak neuvěřitelně individuální migréna je. Každý si nakonec musí své spouštěče, hranice a vhodné prostředí z velké části objevit sám.