Alžběta K.
Těší mě, že manžel i mí nejbližší vždy ví, co a jak dělat, ale také co nedělat. Je to pro mě velká úleva.
Jmenuji se Alžběta, ale přátelé mi říkají Bea. Je mi 29 let a s migrénou se potýkám od svých 16 let. V roce 2020 jsem prodělala mírnou cévní mozkovou příhodu. Od té doby nemám 100% cit v levé ruce a mám potíže s levým okem.
Celkově si od dětství připadám jako hypochondr, a to nenávidím. Narodila jsem se s vážnější formou atopického ekzému, a na to se nabalily i další obtíže. Nerada o tom s někým mluvím nebo to vysvětluji. Některé věci se stejně nedají předat. A navíc ne lidem, kteří neposlouchají. Ve svém životě jsem se setkala s velmi neempatickým chováním okolí. Když mě záchvat migrény přepadl mezi lidmi, několikrát se mi stalo, že si lidé mysleli, že jsem opilá nebo na drogách - vyjadřovala jsem se nesrozumitelně, viděla jsem rozmazaně, zvracela jsem, nemohla jsem koordinovat svoje pohyby. Bez jakéhokoliv nabídnutí pomoci nebo jiného zásahu kolem mě procházeli staří i mladí lidé, včetně maminek s dětmi. Vlastně to možná i chápu. Kdo tento stav nezná, to nemusí pochopit a nenapadne ho, že daný člověk může mít zdravotní problém.
Ke zjištění diagnózy vedla dlouhá cesta plná stresujících vyšetření, nicméně jsem narazila na empatické lékaře a sestry z Ústřední vojenské nemocnice. Zpětně jsem za tyto zkušenosti ráda, a to i přesto, že jsem si z počátku vyslechla několik mylných diagnóz. Lékaři také vyjadřovali obavy ohledně mého plánovaného těhotenství - hormonální léčby a IVF, což u mě vedlo k přemíře stresu a záchvaty začaly přicházet častěji. Během samotného těhotenství jsem paradoxně zažila pouze jeden záchvat, což pro mě byl obrovský úspěch.
Ostré nebo blikající světlo, nedostatek nebo nadbytek spánku a jídla, určité druhy potravin, rušivé zvuky, změny počasí, stres, začátek menstruace... To jsou moje spouštěče záchvatů. Naučila jsem se, že musím být ke svému dennímu rytmu pozorná. Už dokážu téměř přesně určit, kdy se ataka blíží, a včas zareagovat.
Bylo pro mě velice důležité, seznámit s těmito stavy své blízké okolí, především pak mou a manželovu rodinu. Všem jsem rozdala klíče od našeho bytu a domluvili jsme se na "krizovém plánu," aby byl po ruce vždy někdo, kdo se může postarat o dceru, pokud by to bylo třeba. Těší mě i to, že manžel vždy ví, co a jak dělat, ale také co nedělat. Je to pro mě velká úleva.
Ve svém životě jsem musela provést určité změny - naučit se říkat "ne", najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem a akceptovat skutečnost, že migréna je nedílnou součástí mého života. Musím být připravená na to, že záchvat může přijít kdykoliv, a mít připravený plán B, C a dokonce i D. :)
Upřímně z celého srdce děkuji všem, kteří o migréně šíří osvětu. Těm z vás, kteří se s ní také potýkáte, přeji, abyste měli štěstí na lékaře a našli jste způsob, jak se atakám co nejvíce vyhnout.
Děkuji!
Bea