Andrea

Do mého života vstoupila migréna již v 9. třídě na základní škole. Prvních pár let se jednalo jen o pár záchvatů do roka. Postupem času záchvaty přibývaly, až do té míry, že mým dlouholetým standardem je nyní šest záchvatů měsíčně.

První úleva přišla s prvním těhotenstvím. Původně jsem se obávala, jak zvládnu očekávání potomka bez oblíbených triptanů. Naštěstí to příroda zařídila perfektně a snad od prvního dne těhotenství jsem svoji bílou oválnou kamarádku nepotřebovala. Vystřízlivění nastalo hned v porodnici. Nebyla jsem kvůli šíleným migrénám schopná postarat se o syna a museli mi dávat kapačky, abych se z toho alespoň trochu dostala. Paralen, povolený při kojení, neměl naprosto žádný efekt. Péče o malého byla někdy velmi náročná. Díky své milované mamince a manželovi o něj bylo postaráno ve dnech, kdy jsem byla schopná jen ležet ve tmě a maximálně běhat na záchod. Vyzkoušela jsem spoustu různé profylaxe, ale nic nezabíralo nebo jen velice krátkodobě.

Další úžasné období bez této hnusné nemoci bylo druhé těhotenství. Opět stejně jako poprvé snad od prvního dne nastala naprostá úleva. Člověk si ani neuvědomí, jaké má štěstí, že netrpí na takové onemocnění, které může přijít kdykoliv a kdekoliv, a zcela Vás vyřadí ze života. Moc jsem si dobu bez záchvatů užívala a doufala, že tentokrát nedostanu migrénu hned v porodnici. Domů jsem ale odjížděla již se svoji starou známou.

Momentálně zažívám třetí krásné období bez záchvatů a to díky klinické studii, do které jsem se zapsala. Každý měsíc dostanu injekci, která mi původních devět záchvatů stáhne na maximálně čtyři záchvaty měsíčně, a i to je veliká úleva. 

Moc bych si přála, aby se lidmi jako jsme my, začala zabývat společnost. Je to velice limitující onemocnění, díky kterému máme problémy v profesním i soukromém životě. Často musíme rušit naplánované akce, případně chybíme v práci. Byla bych ráda, kdyby se projekt Migréna-help zasadil o to, abychom měli lepší podmínky. Už jen to, že lék, který je momentálně k dispozici, a zajisté by pomohl nejenom mě, si musí pacient hradit sám. Bohužel částku 10.000,- Kč měsíčně si může dovolit jen minimální procento osob.

Budu se snažit být nápomocná a moc děkuji Rýze Blažejovské za snahu a vytrvalost něco změnit!!