Denisa

Když nemám záchvat, jsem jako v jiném světě

Jmenuji se Denisa a je mi 26 let. Už v dětství mě často bolela hlava, ale byla to mírnější bolest, která mě nijak výrazně neomezovala. Postupem času bolesti hlavy začaly nabírat na síle a někdy v 8. třídě přišel můj první záchvat migrény, který byl spojený s příchodem menstruace. Od té doby mě migréna provázela pravidelně a nejčastěji byla navázána na hormonální změny. Intenzita záchvatů byla stále větší a na střední škole už byla tak velká, že jsem bolestí zvracela. V té době jsem měla záchvat migrény jednou měsíčně a trval tři dny. Vyzkoušela jsem veliké množství volně dostupných analgetik, ale nic nezabíralo.

Nejtěžší chvíle přicházely, když jsem měla silný záchvat, ale nikdo v mém okolí na moje bolesti nijak zvlášť nereagoval. Jako by mi lidé nevěřili, že mě to vážně tak bolí. Velký pocit bezmoci se dostavil ve chvíli, kdy jsem ležela se šíleným záchvatem, a jedna osoba mi vyčítavě řekla, že bych měla vstát a naučit se s tím žít. Že ji taky často bolí hlava, a přesto musí dělat všechno jako obvykle. V tu chvíli jsem si začala připadat jako hypochondr a za migrénu jsem se začala stydět. Proto jsem ani nezkoušela vyhledat lékařskou pomoc. 

Přemýšlela jsem, jak to dělají ostatní lidé, kteří tvrdí, že jejich bolest hlavy je migréna. Jak zvládnou u záchvatu normálně fungovat. Nechápala jsem, jak je možné, že oni to zvládají a já ne. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že oni nejspíš vůbec migrénu nemají, že mluví asi o nějaké z tenzních bolestí hlavy nebo migréně, která má velmi mírné projevy.

Změna mého přístupu k migréně přišla, když jsem poznala svého manžela. Viděl, jak moc mě bolesti trápí a přesvědčil mě, abych se začala léčit. Byl to první člověk v mém životě, který bral moje problémy vážně.

Odhodlala jsem se jít k obvodní doktorce, která mě poslala k neurologovi. Ten mě však odbyl s tím, že to nebude migréna a že mě asi bolí hlava od nervů. Bylo vidět, že mi bolest nevěří. K tomu jsem ještě na ORL podstoupila probodnutí nosní přepážky, aby se zjistilo, jestli nemám zaraženou rýmu. Vůbec to nepomohlo a po těchto zážitcích jsem na doktory na nějaký čas zanevřela. Jenže bolesti nepřestávaly. Při jednom záchvatu, kdy jsem brečela bolestí sesypaná doma na zemi, a manžel mě ze všech stran obkládal studenými obklady, abych vůbec byla schopná se zvednout a s jeho pomocí se dostat do postele, bylo jasné, že to takhle dál nejde.

Našla jsem si nového neurologa a ten konečně po těch letech potvrdil, že se jedná o jasnou diagnózu: MIGRÉNA. Byla to pro mě úleva, protože jsem konečně přestala mít pocit, že si něco vymýšlím. Nasadil mi preventivní léky, které neměly žádný účinek, ale poprvé jsem se dozvěděla o triptanech. Byly to první léky, které dokázaly mé bolesti zmírnit. Nebylo mi z nich dobře, ale hlavně že utlumily záchvat. Nebyla jsem dost dobře poučená, jak je užívat, doktor byl totiž trochu nevrlý, a já jsem se tenkrát bála klást mu otázky. I tak jsem ale svoje tři záchvaty za měsíc zvládala lépe než dřív.

To jsem ale netušila, jak můj migrénový příběh bude pokračovat. Asi před čtyřmi lety jsem byla na zákroku vysekání zubu (osmičky). Měla jsem po něm hodně komplikací a problémů. V té době se neuvěřitelným způsobem zhoršila intenzita záchvatů a také jejich počet. Najednou jsem měla čtrnáct záchvatů měsíčně. Spouštěčem se staly kromě hormonálních změn také vůně, pachy, intenzivní světlo, horko, rušné situace s větším množstvím vjemů (např. cesta městem), líčení očí, jakýkoli stres, řízení auta v brýlích, každé mírné zvýšení teploty při nachlazení a podobně.

Tou dobou jsem už nějaký čas měla díky novému bydlišti jinou obvodní doktorku, která se ke mně chovala moc hezky a snažila se mi pomoct. Byl mi doporučen nový neurolog, který mě poslal na CT, EEG a na spoustu rehabilitací. Také mi změnil typ triptanů. Byla jsem moc ráda, že mě takto vyšetřil, ale z nových triptanů mi bylo hodně špatně. 

V té době jsem také navštívila psychiatričku, protože jsem slyšela, že léky na psychiku mohou na migrénu pomoci. Řekla jsem jí, že beru při záchvatech triptany a bylo mi řečeno, že to v kombinaci s antidepresivy nevadí. Vadilo. Kombinace těchto dvou léků mi způsobila záchvat, při kterém jsem se celá třásla, nemohla jsem chvíli skoro hýbat nohama a cévy mě bolely jako by měly prasknout. 

Když jsem to řešila s neurologem, a chtěla jsem se zeptat, který lék vysadit nebo jestli by byla možná změna medikace, dal mi jasně najevo, že ho obtěžuji a vyjel na mě, ať to tedy neberu, když mi to dělá zle.  

Neřekl ale, který lék nemám brát. Zvedl se z křesla, bez omluvy odešel do jiné místnosti a nechal mě sedět samotnou v ordinaci. Nevěděla jsem, jestli mám odejít nebo čekat, že ještě přijde. Po několika minutách se vrátil a řekl, ať tedy vysadím antidepresiva a triptany beru dál. 

Bohužel mi i po vysazení antidepresiv bylo z triptanů hodně zle. Už jsem se ale neodvážila to svému neurologovi říct. Zároveň jsem se ale bála o své zdraví, a tak jsem se svěřila své obvodní doktorce, která mi zkusila předepsat zase jiný druh triptanu. Ten mi zabíral a zároveň vedlejší účinky nebyly tak silné. Sice mi po nich také nebylo nejlépe, ale byl to krok k lepšímu. V té době jsem navštívila i centrum bolesti hlavy, ale nenabídli mi nic jiného než experiment s preventivní léčbou ve formě injekcí, a já se v té době na experimentování opravdu ani v nejmenším necítila.

Když jsem nenašla vhodnou léčbu ani v centru bolesti hlavy, začala jsem přemýšlet o alternativních metodách. Vyzkoušela jsem dva léčitele, kineziologii, intuitivní tanec, masáže a vykuřování bylinkami. Také jsem se učila pracovat se svou ženskou cyklickou stránkou, abych dostala hormony do větší harmonie a cítila se ve všech fázích cyklu dobře. A také jsem se snažila lépe zvládat situace, které ve mně vyvolávaly stres.

Po tomto všem se mi podařilo zmírnit počet záchvatů na 7-10 měsíčně. Je to úspěch, ale stále je to strašně moc. Záchvaty často trvají velmi dlouho, někdy mě tři dny bolí jedna polovina hlavy a další tři dny druhá polovina. Jednou jsem záchvat nemohla zastavit, tak mě manžel musel odvést na pohotovost. Po každém záchvatu jsem ještě několik dní hrozně unavená. 

Během dní, kdy mám záchvaty migrény, jsem za triptany vážně ráda, protože bolesti výrazně utlumí. Zároveň po nich ale cítím šílenou slabost, únavu, bolesti kloubů a křeče v břiše. Množství triptanů, které beru, je vzhledem k počtu záchvatů moc velké a ničí moje tělo. Na jednu stranu mi pomáhají, na druhou stranu mi škodí. Proto hledám další alternativní cesty, které by ještě více snížily počet záchvatů a zmírnily jejich sílu. Začala jsem cvičit jógu a chci vyzkoušet ještě spoustu dalších postupů, jako je hormonální jóga, čínská medicína nebo ajurvéda. Věřím, že se mi podaří najít způsob, jak záchvaty zmírnit, a budu od velkého množství triptanů osvobozená.

Po celou dobu léčby migrény je mi největší oporou manžel a nevlastní dcerka, kterým bych tímto chtěla moc poděkovat. Nevím, jak bych to bez jejich pochopení a pomoci zvládala. Ve dnech, kdy nemám záchvaty migrény, jsem jako v jiném světě. Život je najednou o tolik hezčí a moje hlava o tolik lehčí... Všem lidem s migrénou přeji, aby měli takových lehkých dní co nejvíce.   

Denisa