František

V současné době se léčím rok s nově diagnostikovanou migrénou a před pár dny jsem prodělal onemocnění Covid 19. Bylo to dlouhé a neustupující trápení, které mě provázelo doslova každým dnem. Po této prodělané nemoci jsem se rozhodl, že se s vámi o tyto zážitky podělím, a to nejen o jejím průběhu, ale také o své migréně.

Moje migréna

Píše se léto 2017, bylo odpoledne pracovního dne něco po 15. hodině: přišla na mě únava a chtělo se mi spát. Pracovní směna mi končila až za hodinu a já se těšil už jen do postele, že si na chvíli zdřímnu. Musel jsem vydržet. Čekalo mne ještě dost práce. Zbytek dne byl jinak v pohodě a večer doma mi pak už bylo dobře. 

Ze začátku se tyto stavy objevovaly jen zřídka, postupem času se však únava stupňovala. Začal jsem si stěžovat na neustálou únavu pravidelně v odpoledních hodinách, a to pokaždé, když jsem byl v práci. Přes víkend bylo vše v pořádku. Přišlo mi to divné. Navštívil jsem proto svého praktického doktora a stěžoval si na únavu. Při každé návštěvě mi naměřil vyšší tlak, a to i přesto, že doma jsem měl tlak v pořádku. Pořád jsem si však stěžoval na únavu. Nakonec mi praktický doktor předepsal léky na tlak. Při každé další následující kontrole byl tlak již v pořádku a únava jako by zmizela.

Píše se léto 2018: únava se opakuje. Tlak jsem měl opět vyšší. Pro praktického doktora to bylo jasné: je potřeba znovu upravit léčbu. Zvýšil mi dávku léku na dvojnásobek, a to i přesto, že jsem za to období jednoho roku zredukoval váhu, a byl jsem o patnáct kg lehčí. Nedávalo mi to smysl. Je pravdou, že únava se zmenšila, ale tentokrát ne natolik, aby mě netrápila. Postupem času jsem únavu řešil po svém - kávou. Vždycky mi na chvíli pomohla. Nejhorší byly dny, kdy se měnilo počasí a atmosférický tlak klesl dolů. Od střední školy na to trpím. V té době jsem trpěl na nízký tlak. Vůbec by mě nenapadlo, že už tenkrát se jednalo o stav migrény.

Jednoho dne - bylo to o víkendu - přišlo něco divného. Byl jsem zvyklý redukovat únavu a vyčerpání z práce vyspáváním o víkendech. Vše jsem doháněl, abych zase nabral sílu na další dny. V sobotu - jako každé dopoledne - jsem vstával, udělal si snídani a poté jsem šel poklidit byt. Všechno se snažím mít na svém místě a dokonale uklizené a čisté. V momentě, kdy jsem luxoval a byl v předklonu, se mi prudce zatočila hlava. Vzápětí mě rozbolela levá půlka hlavy v oblastí spánků, krutá pulsující bolest, která se každým pohybem stupňovala, až jsem nebyl schopný dál fungovat. Byl jsem nucen uklízení přerušit. Asi po půl hodině vše odeznělo, jen jsem se cítil zase unavený jako ta odpoledne v práci. Vůbec jsem nic nechápal. Měřil jsem si tlak, ten byl v pořádku. Bral jsem to, že jsem přepracovaný a že se budu muset trochu krotit a nic nepřehánět.

Postupem času jsem to s prací už tak nepřeháněl jako dřív. Únava byla ale pořád stejná, i když jsem si dopřával více odpočinku. Skoro nic se nezměnilo. Víkendové stavy bolestí hlavy se závratěmi se stupňovaly čím dál tím víc. Nejdřív to bylo jednou za dva měsíce, potom jednou za měsíc. Pořád se stupňovala četnost. Bolest byla vždy stejná. 

Navštívil jsem praktického doktora, předepsal mi hořčík s B6 vitaminem. Tenkrát mi to vůbec nepomáhalo a jediné, co pomohlo, bylo slabá káva. Vždycky mi udělala dobře a bylo po bolestech. Pořád jsem tápal, čím by to mohlo být. Měl jsem podezření na štítnou žlázu, protože se s ní léčí mamka a byla kvůli tomu i na operaci. Taky se tenkrát cítila pořád unavená, ale bolesti hlavy - to kruté bodání - nikdy neměla. Vše se vleklo další rok.

Píše se rok 2019: bolesti a bodání ve spáncích nabírají na síle. Už jsem odmítal to stále řešit jen kávou. Navíc to vypadalo, že budu muset zase brát silnější prášky na tlak, protože to s tím prý nějak souviselo. U doktora byly výsledky zase o něco vyšší. S kávou to nemělo nic společného, protože jsem ji začal omezovat, a to i přesto, že jsem věděl, že mi od bolestí pomůže. Nic jiného totiž nezabíralo. Žádná analgetika mi nepomáhala. Pořád jsem si u praktického doktora stěžoval na tyto stavy a hlavně na závratě. Udělal mi veškeré krevní vyšetření, která vyšla naprosto v pořádku. Postupem času se závratě zvětšovaly. Nakonec mi praktický doktor doporučil neurologii.

V červenci 2019 jsem měl vyšetření EEG, které dopadlo v pořádku. Když si mě paní neuroložka prohlédla, nelíbila se jí má chůze na místě se zavřenýma očima. Neuvědomoval jsem si, že stále chodím dokolečka doleva. Paní doktorka mě poslala na MR (magnetickou rezonanci) mozku a páteře, vše dopadlo naštěstí dobře. Pořád to ale neřešilo mé problémy s únavou a bodajícími bolestmi hlavy v místě spánku. Mezitím uplynul další měsíc. Měl jsem od paní doktorky deníček, kam jsem si měl psát bolesti a čím jsem je utišil. Věděla, že analgetika nepomáhají, takže v mém případě přišla na řadu opět káva.

Další kontrola u paní doktorky na neurologii proběhla v září 2019. Deníček jsem ji předal, každý čtvrtý den jsem měl bolesti. Paní doktorka mě poslala na rehabilitaci, že by to mohlo být od páteře. Navštívil jsem tedy rehabilitační oddělení, po kontrole mi rehabilitační doktorka sdělila, že to nevypadá na páteř, ale na cévy mozku. Dokonce mi nabízela i akupunkturu. Sdělila mi, že mi akupunktura sice v tu chvíli může pomoci zmírnit bolesti, ale můj problém to neřeší, že by to měla být věc neurologie a sledování mého stavu. V rehabilitačním oddělení jsem absolvoval také pět dní elektroléčby - bez výsledku. 

Mé stavy se však čím dál více zhoršovaly. Následující víkend byl opět něčím výjimečným. V levém oku jsem měl záblesk jasného bodu. Opět mě bolela levá půlka hlavy. Jenže navíc přišlo i něco nečekaného. Přišla nesnesitelná bolest očí; tlak za očima se táhl až do kořene nosu. Chtěl jsem to zaspat, ale nešlo to. Asi po třiceti minutách vše skončilo, jen mě ještě chvíli bolel levý spánek.

Po dvou dnech to přišlo znovu a až po kávě přišla úleva. Další dva dny byl potom klid. Pořád jsem chodil do zaměstnání a pak už to bylo den ode dne čím dál horší. Asi uprostřed týdne jsem měl problém pracovat na počítači. V té době jsem akorát četl článek na monitoru, během pár minut jsem nebyl schopen přečíst řádky textu. Text se měnil jen v rozmazané vlnky. Myslel jsem, že mám něco v oku. Ani umytí oka nepomohlo, poté přišel opět stejný stav jako o víkendu. Náhlá bolest za očima a tak dále. Měl jsem pocit, že to nějak souvisí s očima. 

Nakonec jsem se objednal u své oční doktorky. Prošla se mnou všechny testy - naprosto v pořádku. Nechal jsem si i vyšetřit oční nervy OCT (oční koherenční tomograf). Vše ve skvělém stavu. Bál jsem se, abych nepřišel o zrak. Paní oční doktorka mi řekla, že se může jednat o nějaký druh migrény. Doporučovala mi, abych to řešil na neurologii. 

V říjnu 2019 jsem navštívil znovu paní neuroložku a svěřil se jí s tím, že od poslední návštěvy se vše dvakrát zhoršilo. Bolesti jsem v té době měl skoro obden. Měl jsem pocit, že mi paní neuroložka nevěří, pořád mi tvrdila, že mi magnetická rezonance a EEG dopadly v pořádku. Přečetla si lékařské zprávy od rehabilitační a oční doktorky a došla k závěru, že trpím psychickými a úzkostnými stavy. Předepsala mi antidepresiva. Pořád jsem doktorce vysvětloval, že žádnými depresemi a úzkostnými stavy netrpím, že žiju už jedenáct let spokojeným životem, ale že mě jednoduše trápí stále bolesti hlavy.

Po dalších čtrnácti dnech a podávání antidepresiv jsem se zlepšení nedočkal. Rozostřené vidění bylo častější. Vadil mi hluk v práci a i silné osvětlení. Nakonec jsem se obrátil ještě nezávisle na jiného neurologa. Ten si přečetl zprávu paní neuroložky a byl za pět minut hotový. Při obtížích mám brát analgetika. Takže jsem si vůbec nepomohl. Celou tu dobu jsem si dělal deníček, co mám za problémy, jaké stavy se dějí, jak se cítím. Cítil jsem se bezmocně, připadal jsem si jako hypochondr, který si vymýšlí. 

Své zaměstnání mám rád a baví mě, protože je to i můj koníček. Den ode dne byl pro mě náročnější a už jsem přestával věřit, že bude líp. Celé toto období mi připadalo jako něčí film, jako když vám život utíká mezi prsty a vy s tím nemůžete nic udělat, cítíte se bezbranně a nikdo vás nechápe. Alespoň u rodiny jsem měl pochopení!

V listopadu 2019 jsem se rozhodl pro poslední možnost, jestli mi někdo pomůže. Našel jsem pana doktora na neurologii, který je soukromník. I přesto jsem neváhal ani minutu, prošel jsem si jeho hodnocení na webu a rozhodl se pro něj a dnes toho nelituji.

Pan doktor po našem sezení a prohlídce diagnostikoval mou nemoc jako migrénu s aurou. Vše mi řádně vysvětlil a prošel i všechny body v dotaznících. Dostal jsem léky na utišení bolesti (triptany) a pan doktor nasadil profylaktickou léčbu. Nějaký měsíc jsem dál bral antidepresiva, co mi předepsala bývalá neuroložka, u které jsem se rozhodl skončit. Pan doktor neurolog poté rozhodl, že antidepresiva nemají na můj stav migrény žádný pozitivní vliv, a léky změnil na ty, které pomáhají při závratích (a také migréně). Asi po měsíci nového léku se mi stav zlepšil a každým dnem to bylo už jen lepší. Konečně se mi postupně vrátila energie a síla zase něco tvořit.

Píše se červen 2020: cítím se jako dřív. Sem tam asi dvakrát za měsíc mám záchvat migrény, ale není ani tak silná jako byla dřív. Cítím se spokojený a nelituji toho, že mám tak skvělého neurologa, který má od první návštěvy pro mě pochopení a zájem. Jen si říkám, kdybych k němu přišel hned, nemusel jsem si tím vším projít. O to víc si teď vážím doktorů, kteří umí pacientům porozumět a naslouchat.

Má zkušenost s nemocí Covid 19

Nevěděl jsem však, že na mě čeká další životní zkouška, která přišla začátkem srpna 2020. Kromě nově diagnostikované migrény s aurou se už pár let lečím na průduškové astma a krevní tlak. Astma mám od roku 2002 a šestnáct let jej mám stabilní. Patřím tedy mezi rizikové skupiny pro onemocnění Covid 19.

Píše se srpen 2020: onemocněl jsem Covidem 19. První týden byly jen teploty do 38 °C a zimnice. Druhý týden jsem měl intenzivní kašel, bolesti kloubů a svalů. Třetí týden se mi zhoršil kašel, hůř se mi dýchalo, spát jsem musel v polosedě a měl jsem krutou bolest na ledvinách a v zádech. Čtvrtý týden se mi ještě hůř dýchalo, kruté bolesti na ledvinách se přesunuly mezi lopatky, bodání za hrudní kostí spojené s kašlem a se špatným dýcháním. Celou tu dobu jsem uvažoval o zavolání sanitky, vždycky jsem se ale utěšil, že to bude už dobré. Nejhorší byla doba, kdy jsem se v noci rozhodl ulehnout a vše zaspat. Čtyři noci jsem se bál usnout, protože jsem měl strach, že už se druhý den neprobudím. Pátý týden byl teprve zlomový a obtíže postupně ustupovaly. Šestý týden mi bylo už lépe a od praktického doktora jsem měl doporučené vycházky. 

Tehdy jsem si říkal, že mám to nejhorší za sebou. Neměl jsem tušení, že po tom všem se ozve migréna. Přestože byly covidové bolesti kruté, dlouhodobé a vyčerpávající, nikdy bych nevěřil, že migréna bude v té době ještě krutější než obvykle. Svou tehdejší intenzitou naprosto covidové bolesti převálcovala. Ta krutá bolest hlavy, bodavé bolesti na levém spánku a závratě byly k nesnesení. Na nic jsem nečekal a vzal jsem si triptan. Po pěti hodinách se migréna vrátila ještě s oční aurou a musel jsem si vzít ještě jednu dávku. Druhý den jsem nebyl schopen chodit. Takovou bolest jsem naposledy zažil v roce 2019, kdy jsem měl obden záchvaty migrény, které trvaly někdy i dva dny. 

Nechci už nikdy zažít onemocnění Covid 19. Všechno se mi od té doby zhoršilo. S astmatem jsem na tom jako před deseti lety, kdy jsem musel brát ještě kortikoidy. Musím je teď brát, pořád mám problémy se zadýcháváním a bolestmi na hrudi. Opět se cítím ke konci dne velmi unavený. 

Zvláštní je, že před Covidem 19 jsem měl podle deníčku již migrénu stabilní: dva ataky za měsíc. Během Codidu 19 jsem s migrénou problémy neměl - až po jeho prodělání přišla migréna s krutou silou. Nyní se opět ustálila na dva ataky za měsíc. Nevím, co bude dál, zda mé pocovidové stavy zmizí. Podle mého plicního lékaře by měly tyto stavy do 5 měsíců zmizet. Alespoň, že migrénu už mám v zajetých kolejích, že už není horší. 

Migréna mě naučila chápat život i z jiného úhlu pohledu. Uvědomil jsem si, že život není jenom o povinnostech a pořád si něco dokazovat, brát život jenom vážně, ale taky umět odpočívat a užívat si každého dne. Bral bych samozřejmě život bez migrény, i tak jsem vděčný, že mi odborný lékař-neurolog pomohl. Nezůstal jsem ve štychu a pořád můžu vést téměř normální život. Migréna není jen bolest hlavy. 

František