Jiří

Moje sestra migréna

Moje migréna ke mně přišla pozvolna a nenápadně. Vlastně ani nedokážu přesně říct, kdy. Nejspíš na vojně, nebo těsně před ní, když jsem ještě studoval na vysoké. Pamatuju si, že mě občas bolívala hlava, ale připisoval jsem to problémům s dutinami, které mě trápily. Že mám migrénu mě ani nenapadlo. Teď vím, že s mojí sestrou migrénou jsem strávil řadu let, a přitom jsem vůbec netušil, s kým žiju. 

S pomocí lékařů jsem prozřel až v době, kdy se moje záchvaty bolesti začaly stupňovat. Byly čím dál silnější a častější, až vyústily v malou mozkovou příhodu. Bylo mi 41 let a kvůli parciální ucpávce cévního splavu jsem se dostal do rukou neurologů. Ti za možnou příčinu mozkové příhody označili příliš hustou krev v kombinaci s první fází migrény. Následovalo vyšetření na EEG a neuroložka mi oznámila, že mám theta vlny (snad si ten termín pamatuju dobře) charakteristické pro osoby s migrénou. Celé moje vyšetření zakončila těmito slovy: "No, u mužů je to vzácné, ale zase si víc užijete." 

A tak si opakovaně užívám dodnes. Díky mé známé lékařce jsem si přečetl o migréně brožuru a zjistil jsem, že mám i spoustu vedlejších příznaků. Větší citlivost na světlo, častější močení...

Ani jeden z mých rodičů migrénou netrpěl, ale vím, že ji měly některé mé tety. Takže je dost možné, že jsem moji sestru migrénu jednoduše zdědil. Ve srovnání se mnou však tety o svoji migrénu po přechodu "přišly".  Jako muž tuto naději nemám. 

Dnes je mi 57 let a mám pocit, že moje záchvaty migrény pomalinku sílí. Skutečně velký záchvat mívám minimálně jednou za 14 dní a trvá naštěstí přibližně jen 10 hodin. Nejhorší jsou pro mě záchvaty, které přicházejí v noci nebo k ránu. Když je bolest tak silná, že bych lezl po zdi, nemůžu jít ani spát, protože pak se záchvat ještě zhorší. Pak chodím po klášteře jako lev v kleci. 

Malé záchvaty mé sestry migrény jsem už dávno přestal počítat. Je jich víc, ale dají se zvládnout. Při velkých záchvatech vím, že na intelektuální činnost nemám nárok. Jedinou výjimkou je, kdy sloužím mši. Bůh se zatím vždy postaral o to, že jsem ji dokončil a kázání mělo prý hlavu a patu. Já se však přiznávám, že přes bolest ani nedokážu vnímat, co říkám.

Za spouštěče záchvatů jsem u sebe identifikoval dva typy - dlouhodobé a okamžité. Mezi dlouhodobé řadím cestování, intenzivní duševní práci trvající déle než hodinu v kuse a prudké změny počasí. Okamžitých je víc: silné vůně, kadidlo (což je u kněze trochu problém), sladké víno (třeba rybízové), nosní sprej s mořskou solí, průvan na hlavu a někdy i běhání. U běhu se mi záchvatu migrény daří vyhnout, pokud si po návratu dám včas kafe. Víte, upřímně se přiznávám, že o záchvaty opravdu nestojím, takže pokud to jde, snažím se vždycky po hodině změnit činnost a dělat něco jiného.

Také jsem se zkusil nechat léčit. Nejprve mi neuroložka dala léky na zklidnění cév. Bohužel jsem pak byl zklidněný celý a sestra migréna se přizpůsobila. Nebyla tak často, ale o to byla delší. Takže mi lékařka dala léky, které se berou přímo při záchvatu a zúží rozšířené cévy. Zabraly, ale připadal jsem si jako na vodě. 

Časem mi jeden známý lékař doporučil, ať zkusím jednu speciální infračervenou lampu s diodami - a ta mi kupodivu pomáhá. Když to chytnu zavčas, tak se migréna rozejde, a když už je rozjetá, tak se mi s její pomocí podaří snížit úroveň bolesti tak, že si můžu jít lehnout a spát. Ne vždy to zabere - někdy ani lampa nic nezmůže. 

Ještě před třemi lety jsem z vlastní zkušenosti nevěděl, co je to zvracení z bolesti (dařilo se mi to ovládnout), teď už to vím, ale naštěstí to není častý jev, i když se potom značně uleví.

Vím, že s mojí sestrou migrénou budu asi žít až do smrti svého těla, a proto ji respektuji. Snažím se ji moc neprovokovat, ale jsem jí i vděčný za to, že mě naučila sebekázni a dala mi velké pochopení pro utrpení druhých.