Jitka

Milí lidé s migrénou, 

je mi 46 let a nikdy jsem veřejně nikam nepsala o své nemoci. Nyní ležím v nemocnici, tak jsem se rozhodla se podělit a možná tak pomoci ostatním. 

Migrénou trpím od svých osmnácti let, kdy jsem ji ještě vůbec neřešila, protože se jednalo o 3-5 záchvatů měsíčně zvládnutelných volně prodejnými analgetiky. V roce 2003 mě již mé stavy 15-20 záchvatů měsíčně přivedly do fakultní nemocnice v Plzni na první neurologické vyšetření. Od té doby se intenzivně léčím jak profylakticky - antiepileptiky a antipsychotiky,  tak analgetiky a antimigreniky. Postupně se můj stav zhoršoval, až jsem poslední čtyři roky na každodenních dávkách Sumatriptanu (100 mg), který kombinuji s Indometacinem (100 mg). 

Po třiadvaceti letech práce v lékárně jako farmaceutická asistentka jsem změnila práci i úvazek na 6 hodin jako asistentka HR, kde nemusím přijít s nikým do styku oněch deset hodin (tak jako v lékárně), a to i za cenu polovičního platového ohodnocení. Nynější neuroložka navrhla, ať si podám žádost o invalidní důchod, tak uvidím, jak na mě bude posudkový lékař pohlížet. K mé žádosti si vyžádal dodat psychiatrické a psychologické vyšetření To mám již za sebou. 

Nyní ležím v nemocnici na Lochotíne na očistné kůře od každodenních dávek triptanů, tak uvidím, jak se po týdnu budu cítit, a zda to potom zvládnu na analgetikách.  

Také jsem prošla před dvěma lety v Praze studií na nový lék, jezdila jsem tam rok a půl na injekce, ale také bez úspěchu.

Tak to je o mě asi tak vše, ráda vám budu alespoň trochu nápomocná, i když mi zatím mé stavy nedovolují ani normálně žít... Po každodenním záchvatu jsem další čtyři hodiny totálně na dně, už jen přežívám a vlastně si nic nemůžu plánovat. Jak z důvodu financí, tak z důvodu únavy.

Jitka