Historie migrény aneb jak byla migréna chápána v minulosti

2 000 let historie migrény - tak dlouhé období zkoumala Katherine Foxhall, autorka knihy Migraine: A History, která je považována za jednu z nejrozsáhlejších a nejkvalitnějších publikací o historii migrény. V České republice lze knihu sehnat pouze v anglickém originále. Pojďme se v tomto článku podívat na několik zajímavostí, které kniha odhaluje.

Protože se sama autorka knihy s migrénou potýká, začaly ji zajímat různé aspekty tohoto onemocnění. Jaký má vlastně migréna smysl? Jakou historii může tato nemoc mít? Jak lidé v minulosti rozuměli tak intenzivní bolesti? Začala proto zkoumat dostupné informace a zjistila, že zatím nevyšla žádná ucelená publikace věnující se historii migrény. Téma její práce tak bylo jasné. 

První zmínky o migréně

První záznamy jednoznačně popisující migrénu najdeme v tzv. Hippokratových spisech, což jsou sbírky textů z 5. a 6. století před naším letopočtem. Zcela srozumitelný popis onemocnění ale poskytuje až římský lékař Galén ve 2. století př. n. l. Migrénu označuje jako tzv. hemikranii, což v doslovném překladu znamená "půl hlavy". Galén mluví právě o bolesti jedné poloviny hlavy.

Je překvapivé, jak konzistentní je celých 2 000 let popis symptomů. Galén mluvil o záchvatu migrény jako o intenzivní bolesti půlky hlavy, která je způsobená poruchou v břiše a výpary, které stoupají vzhůru do hlavy a způsobují v těle humorální (týkající se tělních tekutin) nerovnováhu. Diskuze nad touto příčinou přetrvává už 1 500 let. Jde o tenkou nit, která se táhne napříč všemi historickými zdroji. Naopak to, co se mění, je způsob, jak migrénu léčit. 

Výrazný obrat nastává kolem 18. a 19. století našeho letopočtu. Především v anglické literatuře se začínají brát v potaz další symptomy migrény jako je nevolnost a závratě. Od tohoto okamžiku se začíná na migrénu více nazírat z neurologického úhlu pohledu. Dochází k hledání prvních souvislostí mezi mozkem a tělními tekutinami, které v něm proudí.

Podceňování migrény

V minulosti měli lidé tendenci brát migrénu opravdu vážně. Její léčbě se věnovali velmi pečlivě a k nemocným se přistupovalo s empatií. I přesto, že se nám dnes může zdát tehdejší léčba neefektivní, nelze rozporovat, že ji všichni brali vážně. Důkazem může být například báseň skotského básníka Wiliama Dunbara, který v 15. století pracoval na dvoře skotského krále Jakuba VI. Krátkou básní se omlouval králi, proč nepřišel do práce. V úryvku je velmi jasně popsaná intenzita bolesti a také fakt, že kromě jiného souvisí bolest se zrakem, a jak ochromující vliv to má na básníkův život a jeho neschopnost pracovat.

Úryvek z básně - původní znění a překlad

My head did ache last night, so much that I cannot write today.

So painfuly the migraine does disable me, piercing my brow just like any arrow, that I can scarcely look at the light.

Má hlava v bolestech tak strašných minulé noci, že dnes ani nemohu psát.

Tak bolestivá je ta migréna, která mne ochromuje a probodává mi obočí jako šíp, stěží se mohu dívat do světla.

Další příběh je přibližně ze stejné doby, ale z naprosto odlišného prostředí. Jde o reklamu alternativního léčitele, který cestoval po Anglii a propagoval svoji léčbu - za penny analyzoval moč. Kromě jiného ale také vysvětloval lidem, co je to migréna. Jasně říkal, že je to nemoc, která ovlivňuje půlku hlavy člověka, a která postihuje i zrak - dává tedy do souvislosti bolest hlavy a poruchy vidění. Je jasné, že migréna byla v populaci hojně rozšířená, protože se jednalo o jednu z nemocí, kterou měl na svém seznamu léčených onemocnění.

Pohled na migrénu se začal měnit koncem 18. století v Anglii, a vůbec při tom nešlo o lékařství nebo o nemoc jako takovou, ale o vznikající napětí mezi Anglií a Francií. Migréna začínala být chápana jako "francouzská nemoc" a "francouzský problém", potažmo jako "francouzský národní charakter". V londýnských novinách se v roce 1787 objevila informace, že půlka Paříže měla záchvat migrény, čímž chtěl autor říct, že je Paříž paralyzovaná. Jiný příklad se týká londýnského maškarního průvodu, kam někdo přišel v masce šarlatána a označoval se jako monsiuer le migraine (pan migréna).

Zdá se, že od tohoto momentu se přestává brát migréna vážně (což pokračuje až do současnosti). I přesto, že je dnes migréna široce rozšířenou nemocí a mnoho lidí při ní zakouší velmi bolestivé a omezující stavy, společnost má tendenci ji podceňovat. 

Migréna jako doména žen

Jedna z klíčových otázek výzkumu byla, proč je migréna chápana jako nemoc žen? A je toto chápání nějak provázáno s tendencí nebrat migrénu tak vážně? Znovu se ukázalo, že to tak vždy nebylo. Na konci 18. století uvádí známý spisovatel William Buchan, že migréna je nemoc kojných (tedy mladých žen, které jsou vyčerpány kojením). V 19. století se šíří informace, že nemoc často postihuje ženy chudé a unavené péčí o děti. Na migrénu se také začíná nahlížet jako nemoc žen pracujících v továrnách bez přístupu k čerstvému vzduchu. 

Tendence nevidět migrénu jako nemoc mužů je opírána o argumenty, že muži pracují venku na poli, kde je naopak čerstvého vzduchu dostatek. Pokud už snad trpěl migrénou muž, jednalo se o intelektuály zabývající se vědou - jejichž mozky a oči jsou velmi citlivé, v důsledku čehož začnou mít bolesti hlavy a potíže s viděním. V tento zvláštní moment se tedy migréna chápe jako nemoc chudých (a hlavně žen), ale také intelektuálních, vědecky zaměřených mužů. 

Léčba migrény

V minulosti dominovaly dva hlavní způsoby léčby migrény. První z nich bylo užívání bylin, které měly působit proti humorální nerovnováze v těle. Používala se především šalvěj a rozmarýn, které byly chápány jako bylinky horka a sucha, tedy protiklady k chladu a vlhku, které v těle nemoc vyvolává. Zajímavé je, že i dnes se tyto bylinky používají pro své uklidňující účinky. 

Druhým způsobem léčby bylo tzv. pouštění žilou, při kterém docházelo k vypouštění škodlivých látek z těla. Je důležité si uvědomit, že i v minulosti lidé hledali cokoliv, co jim pomůže, a tato potřeba v podstatě přetrvává dodnes. Někdy nám něco zafunguje, jindy ne, a tak stále hledáme a zkoušíme něco nového. Stejně tomu bylo i v minulosti, ačkoliv se nám dnes některé praktiky mohou zdát směšné.

Vědecký pokrok

Poslední léta jsou obdobím velkého pokroku. V roce 1991 byly objeveny triptany (léky určené přímo na léčbu akutních záchvatů migrény), které již dnes vnímáme jako něco normálního a běžného. Novinkou v léčbě migrény je tzv. biologická léčba, se kterou to ještě před pár lety nevypadalo moc nadějně. Nacházíme se ve výjimečné době, ve které existují skvělé pacientské organizace, které se zasazují o práva osob s migrénou. 20. století je fascinující také z pohledu toho, kolik lékařských odvětví si migrénu "přivlastňuje". Máme tu neurology, endokrinology, lékaře zabývající se stravou, alergology, oftalmology - ti všichni si myslí, že migréna má původ v jejich oblasti zájmu a snaží se zjistit, zda tomu tak skutečně je.  

Bohužel se zároveň nacházíme v jakémsi vakuu, protože chybí dominantní teorie původu migrény. V druhé polovině 20. století se prosazovala tzv. vaskulární teorie a přesvědčení, že migréna je cévní porucha. Na konci 20. století se vědci začali zaměřovat spíše na mozek a převládalo přesvědčení, že migréna je onemocnění neurologické (toto přesvědčení se objevovalo už dříve, konkrétně na konci 19. století). 20. století je v tomto ohledu doopravdy velmi zajímavé. Ať už se ale bavíme o jakémkoliv období, otázkou, která se neustále opakuje, zůstává: "Co je vlastně migréna? Je to jedno onemocnění? Nebo dvě? Je to výhradně ženské onemocnění? A je snad migréna s aurou typická pouze pro vědecky zaměřené muže, případně proč?"

Zajímavý je také přístup k migréně ve 30. a 40. letech 20. století. Mělo se za to, že se migréna dělí na mnoho různých onemocnění. Až postupem času se začal objevovat názor, že migréna je jedno velké a komplexní onemocnění. Velký průlom v nazírání na migrénu byl zaznamenán v roce 1988, kdy byla celosvětově přijata první klasifikace migrény. Díky této klasifikaci začínají lékaři z celého světa nahlížet na migrénu podobně. 

Neobvyklé objevy

Mezi neobvyklé objevy, které se odhalily v průběhu sběru informací do publikace, můžeme zařadit také sbírku umění. A ne jen tak ledajakého. Jedná se o sbírku ilustrací a obrázků (tzv. Migraine art), jejichž autory byli sami lidé s migrénou. Ve sbírce se nachází například ztvárnění zrakových poruch, tedy jednoho ze symptomů migrény. Dále můžeme ve sbírce najít obrázek ženy, která připravuje snídani pro rodinu, ale zároveň se snaží, aby jí nebylo špatně. Má ruku před pusou, přes oči šátek a kolem ní jsou lahvičky s léky. Dále můžeme vidět uschlou květinu, kterou nezvládá zalévat, protože v důsledku migrény nemůže řádně pečovat ani o sebe, natož o rodinu a květiny. Uvedený příklad je velmi trefným obrázkem života s migrénou.

Velmi silné emoce (obzvlášť u osob, které jsou rodiči) vyvolávají obrázky, které nakreslily děti. Na jednom takovém obrázku, který maloval osmiletý chlapec, je vyobrazen mozek, oko a pistole. 

Je třeba si uvědomit, že tyto obrázky byly nakreslené kolem roku 1980 (tedy ještě před vynalezením triptanů). Otázkou zůstává, jak se těmto lidem vede dnes a zda skrze pokroky medicíny našli úlevu.

Zdroj: Migraine World Summit