Přeučení vzorců u chronické bolesti
Mnoho osob žijících s chronickou migrénou se denně potýká s nepříjemnými a bolestivými příznaky. Někdy můžete mít pocit, že váš mozek funguje způsobem, který je těžké pochopit. Léky a různé způsoby léčby mohou přinést úlevu, ale někdy nepomohou vůbec. Tento článek se zaměřuje na nový přístup ve výzkumu chronické bolesti a její terapie, tzv. "přeučení" nebo "přeprogramování" mozku, nazývané také Terapie zpracování bolesti. Chronická bolest totiž nemusí vždy pramenit z trvalého fyzického poškození, ale může být výsledkem naučených mozkových vzorců. Stejně jako se náš mozek dokáže bolest naučit, je schopný se její vnímání odnaučit.

Biomedicínský a bio-psycho-sociální model vnímání bolesti
O biomedicínském modelu vnímání bolesti se mluví již od 17. století a na tělo a mysl se pohlíží jako na dvě oddělené jednotky. Vychází se tedy z předpokladu, že tělesný příznak vychází z těla jako takového a v něm je třeba nacházet i řešení. Naopak pokud se u člověk projeví příznaky např. emočního charakteru, jde o problém s myslí a v ní je také třeba nacházet řešení.
Bio-psycho-sociální model vnímání bolesti vychází z neurovědy a biologické a sociální psychologie a předpokládá, že mozek, tělo a prostředí spolu komunikují. Jde o velmi komplexní způsob fungování bez jasných hranic, kde jedno končí a druhé začíná.
Přeučení mozku spojuje stránky obou modelů. Přistupuje k problému z bio-psycho-sociální perspektivy, skrze níž rozumíme tomu, že fyzické problémy mohou být projevem stresorů psychických nebo těch z vnějšího prostředí. Také ale bere v potaz základní biologické fungování našeho těla a mozku. Přeučení mozku k tomu přistupuje tak, že víme, co se děje v našem mozku a jaký to má vliv na naše tělo. Je to přístup založený na nervových drahách, na tom, jak si naše mozkové buňky tvoří cesty mozkem a jak spolu vzájemně interagují. Dříve měli vědci za to, že většina z toho je pevně daná a nelze to změnit, obzvlášť poté, co už člověk dospěl. Ale díky dnešním technologiím se přichází na to, že nervové dráhy se dají měnit, a ovlivňují tak vztah mozku a těla.
Nocicepce vs. bolest
Nocicepce je biologický proces, který necítíme. Je to speciální předávání informací z těla do mozku. Pokud se na našem těle něco poškodí nebo poraní, nociceptory jsou ti, kdo řeknou našemu mozku, že se něco stalo a kde.
To, co cítíme, je bolest. A bolest nastane, když informace o daném poškození dorazí do mozku. Bolest je velmi komplexní a naučená zkušenost. Vlastně má daleko více společného s emocí, než že by měl jen čistě biologický podklad. S bolestí máme provázaných mnoho vzpomínek, osobních zkušeností a přesvědčení, což výrazně ovlivňuje, jak se u nás bolest projevuje.
Nocicepce ale není nezbytná k tomu, aby bolest nastala. Bolest totiž může být aktivována i jinými částmi mozku. Nedávno vědci zjistili zajímavou věc, zkušenosti jako sociální odmítnutí nebo emocionální zranění mohou aktivovat stejné části mozku jako ty, které se aktivují, když vnímáme fyzickou bolest.
Veškerá bolest přichází z mozku. A každý, kdo tvrdí, že vaše bolest není opravdová, je buď neinformovaný nebo krutý nebo obojí.
Strukturální bolest vs. neuroplastická bolest
Strukturální bolest je to, když se něco děje s "hardwarem" našeho těla - tkáň našeho těla je poškozená. Obecně řečeno, strukturální bolest se může vyléčit a zahojit. Potřebujeme ji ošetřit, udělat nějaké zákroky a nechat tělo, aby se časem zahojilo.

Neuroplastická bolest je o něco složitější, ale také častější. U většiny případů chronické bolesti můžeme najít nějakou souvislost s neuroplastickou bolestí. Tak nějak jsme si vytvořili přesvědčení, že je něco spojené s bolestí, a tak mozek aktivuje centra bolesti jako důsledek, že jsme tomu spouštěči byli vystaveni (tzv. reakce na stimul). Centra bolesti v mozku se mohou aktivovat v reakci na podněty, které nejsou primárně nebezpečné ani nezpůsobují žádné poškození. Skutečný pocit z bolesti může vyvolat například určitá poloha při sezení, konkrétní počasí nebo jiné faktory z našeho prostředí.
Specifické vzorce neuroplastické bolesti:
Bolest začala během stresové události nebo má tendenci s nimi souviset.
Intenzita bolesti se během dne nebo při různých aktivitách mění.
Výskyt nepříznivé události v dětství - trauma, zanedbávání, zneužívání atp.
Přítomnost osobnostních rysů jako je perfekcionismus, snaha zavděčit se za každou cenu nebo sklon k úzkostem.
Amygdala
Amygdala je v mozku "královnou" systému odhalování nebezpečí a aktivuje se nejen působením stimulů z našeho prostředí (samozřejmě je užitečné, když je aktivována třeba útokem medvěda, nebo když na vás něco padá). Může být ale aktivována i vnitřně - znepokojivými myšlenkami, vzpomínkami, pocity. Proto je u lidí s chronickou neuroplastickou bolestí velká aktivita mezi amygdalou a centry bolesti, a proto často vidíme souvislost se stresem a úzkostí.
Celé to lze připodobnit elektrickému drátu, který je až moc pod proudem. Jde o dráhu mezi dvěma místy, která je až moc aktivní. Terapie přeučení mozku cílí na to, aby se snížila hyperaktivita mezi amygdalou a centry bolesti v mozku, a jde tedy o snížení působení stresorů. To můžeme udělat například tak, že zredukujeme různé automatické myšlenky. Zároveň je možné zařídit, aby tyto automatické myšlenky neaktivovaly amygdalu a centra bolesti.
V rámci přeučení mozku se snažíme pochopit a vstoupit do automatických procesů našeho mozku, zpomalit je a způsobit, že tak automatické nebudou.
Přeučení mozku a migréna

V rámci jednoho výzkumu vědci zjistili, že lidé potýkající se s migrénou vykazují nejen již zmíněnou propojenost amygdaly s centry bolesti, ale i nadměrně aktivní spojení amygdaly s oblastmi zpracovávající smyslové vjemy.
Vhodnými kandidáty na tento druh terapie jsou všichni, kteří se potýkají s chronickou migrénou, a zejména ti, u nichž se projevují různorodé symptomy. Proměňující se frekvence a intenzita jsou silnými indikátorem toho, že jde o neuroplastickou záležitost.
O terapii zpracování bolesti existuje publikace The Way Out od doktora Alana Gordona, v češtině vyšla pod názvem Život bez chronické bolesti.
Zdroj: Migraine World Summit
