Olga
Dlouho jsem se odhodlávala, jestli se podělím o svůj příběh. Přiměl mě k tomu až nedávno zveřejněný článek o stigmatizaci migrény. Sama trpím její těžkou formou, a to již od základky. Celý život s ní bojuji a před svým okolím jsem ji dlouho skrývala - to právě z důvodu jejího podceňování lidmi okolo mě.
V současné době mohu říci, že jsem se s migrénou jakž takž naučila žít. Přijala jsem ji jako onemocnění, které ke mně prostě patří. Horší je to ale právě se společenským podceňováním; tématem, které v této době otevřela organizace Migréna-help.
A tady je můj vzkaz pro vás pro všechny:
Pokud během života najdete aspoň jednoho blízkého člověka, který vám nenutí sklenku vína s tím, ať nekazíte "srandu", i když odmítáte, a zároveň rozumí tomu, že nejste vždycky plně k dispozici, máte vyhráno. Člověku s cukrovkou také přeci nebudete podsouvat jeden zákusek za druhým s tím, ať je mu klidně zle - to jen proto, že laskonky mají přeci rádi všichni.
Možná se ledy více prolomí zase příště a já sepíši celý svůj příběh. Zatím se na to ale ještě necítím.
Olga
Poznámka: Autorka příběhu si nepřála uvést své pravé jméno.