Peter
Migréna rozhodně není "ženská nemoc"
Můj život s migrénou začal zhruba před pěti lety. Když mi bylo třicet, tak mi primářka z neurologie oznámila, že trpím takzvanou "ženskou nemocí". Migrénou. Z té odpovědi jsem byl zpočátku trochu mimo, ale na druhou stranu se mi neskutečně ulevilo. Konečně jsem věděl, proč mě bolí hlava. A pochopil jsem, proč při bolestech nesnesu ani cinknutí jehly, jinak bych se z toho "strašného hluku" zbláznil.
Bolestí hlavy jsem trpěl už od dětství. Ve škole jsem míval migrénu spojenou s aurou, ale nikdo mi s tím nikdy nepomohl. Okolí to přisuzovalo mým psychickým problémům, které způsobovaly špatné rodinné vazby...
Po záchvatu jsem se vyspal, druhý den mi bylo dobře a bylo po starostech. Před dovršením třiceti let se moje stavy dostaly do stádia, kdy jsem trpěl bolestí hlavy i dva dny v kuse a bolest neustupovala. Vyšetřili mě na neurologii a taky - asi jenom pro jistotu - mě poslali na magnetickou rezonanci. Pak mi řekli, že v hlavě nic nemám. Ta odpověď mi v hlavě pořád zní a já někdy nevím, jestli se jí mám smát, nebo z ní brečet.
V každém případě vím, co mi je. Mám diagnózu migréna, prášky a snažím se podchytit stavy, kdy záchvaty nabývají na síle. Protože, kdo to neprožil, tak neví, co může záchvat za pět minut s člověkem udělat. Já nejsem schopný ani vycouvat autem nebo připoutat děti do sedaček a myslím jenom na to, že teď už je opravdu konec světa.
Hodně mi pomáhá pátrat po spouštěčích mých záchvatů. Díky tomu jsem schopný rozpoznat situace, stavy, vůně, zvuky, které mi záchvaty způsobují. Poslední dobou jsem vypozoroval, že jedním ze spouštěčů jsou různé pachy a vůně, a tak se jim snažím co nejvíc vyhýbat.
Víte, mám skvělé děti, které na mě bolest poznají a snaží se o mě pečovat tak, jak jen desetileté děti nejlíp umí.
Jsou skvělé a já vím, že i když si na migrénu nikdy nezvyknu, musím se s ní naučit žít.
Držím všem palce, ať to zvládáte a jsem rád za tyhle stránky, kde můžeme sdílet svoje starosti, najít radu a někdy i odpověď.
Mějte se krásně!
Peter