Silvie

Můj život s migrénou

Ten den začal velmi nenápadně. Byl to vcelku obyčejný den, mamka mě poslala do obchodu. Zrovna jsme malovali, tak jsem byla ráda, že vypadnu. Bylo mi 11 let. Bylo teplo a já cestou z venku začala cítit bolest hlavy. U mě celkem netypická věc - jako od malička těžký astmatik jsem byla zvyklá na jiné neduhy. Po návratu domů jsem si lehla a mamka hned zbystřila, co mi je. Tak jsem ji řekla o bolesti. 

Samozřejmě rodiče mě hned dovedli k dětské doktorce. Tam se mi dostalo vyšetření s podezřením na zánět mozkových blan s nutnou hospitalizací a odebíráním mozkomíšního moku. Na tohle teda vzpomínám nerada. Samozřejmě se nic nepotvrdilo, ale kdo by hádal v roce 1982 u dítěte migrénu. Po několika dnech mě pustili domů.

Frekvence nebyla nijak zvlášt vysoká ale s přicházející pubertou se záchvaty zvyšovaly .A s nástupem menzes teprve začal ten pravý fičák... Nepomáhalo nic.

Analgetika - těch jsem během let snědla spousty, horká voda, ledová voda, rady dobře smýšlejících lidí, kteří o tom nic nevěděli a ani nechtěli vědět, akupunktura, psychoterapie antidepresiva, lázně na deprese, atd. atd. Bylo toho nepřeberné množství včetně antikoncepce na zastavení menzes, avšak to jediné můžu říct, že mi na čas trochu pomohlo, ale jak si tělo zvyklo, no dál už to všichni znáte.

Pak přišly triptany. Úžasná věc, ale jen za předpokladu, že jste zaměstnaná a ne jako já samoživitelka s dítětem. Na dvě tabletky za 400 stovky jsem šetřila, kde se dalo. Kdo nezažil, nepochopí. Stejně jsem pak skončila na úřadu práce a s triptany byl konec. Takže další léta na analgetikách na předpis.

Nechtějte vědět, jaké dopady to mělo na můj osobní život. Prakticky celou dobu sedím doma, protože se bojím někam vyjet. Když už se někam rozhodnu, tak to musím být v Česku u nás, abych v případě nouze měla dostupnost k lékařské péči. Bez krabičky různých léků nevyjdu z domu, mám je prakticky všude v každém zavazadle.

Syn, který byl do svých čtrnácti let bezproblémové dítě, mi v pozdní pubertě oznámil, že jsem si ho raději neměla pořizovat, protože celou dobu jen kouká, že bud jsem unavená z práce, nebo z migrény. Podpásovka, já vím.

Doposud jsme spolu nenavázali vztah, který byl předtím.

A nyní? Jsem rok a půl na profylaxi už čtvrtými léky, které mi nesedí a počet záchvatů zůstává na osmi měsíčně, někdy i víc. Triptany beru málokdy, protože pak jdu do hypertenzní krize a musím si zas brát léky na snížení tlaku a navíc je stejně kombinuji s analgetiky. Začarovaný kruh. Je mi padesát a já chci ještě žít.

Edit: Právě mi schválili biologickou léčbu! 

Silvie