Veronika

Jmenuji se Veronika, je mi 25 let a s migrénou mám zkušenosti už od základní školy. Máme to v rodině: maminka i babička na ni trpívaly taky. Jen bylo všem divné, že se u mě objevila už v tak brzkém věku.

Byla jsem u několika lékařů i na magnetické rezonanci, nikdo mi ale nijak neporadil. Od té doby prostě několikrát do měsíce přijde ten stav, kteří lidé s migrénou nejspíš moc dobře znají: mžitky před očima, přecitlivělost na světlo, zvuky, doteky, bolest hlavy, ... a pokud mi běžně dostupný lék nepomůže, nastoupí zvracení, a pak už nezbývá, než si jít lehnout, schovat hlavu pod peřinu a čekat, až to přejde.

Naučila jsem se s tím tak nějak žít - ovšem až do chvíle, kdy jsem začala užívat hormonální antikoncepci. Od té doby byla bolest hlavy téměř na denním pořádku. Po nějakém čase jsem se rozhodla ji vysadit a zabralo to, nicméně asi půl roku poté se mi začaly dít hrozné stavy. K uvedeným příznakům se přidaly ještě výpadky zraku, motání hlavy, náhlé nevolnosti a do jedné hodiny nekontrolovatelné zvracení, klidně i několikrát po sobě, a také klidně několik dnů po sobě.

Poté, co neurolog, kterého jsem navštívila, na výčet těchto příznaků reagoval slovy: "To jste si přečetla někde v časopise.", už k dalším lékařům nechodím a snažím se s tím nějak vyrovnat sama, ač nevím, co mé stavy způsobuje, ani jak se jim bránit.

Někdy mám od nich klid několik měsíců, někdy mě trápí několikrát do týdne. Beru to již za součást svého života. Je to pro mě však záhada, které jsem zatím za více jak patnáct let, co těmito příznaky trpím, nepřišla na kloub.

Veronika